Velmi nepříjemný budíček

Vstávám každý den ráno mezi sedmou a půl osmou. Pokud se probudím dřív, nevydržím ležet a vstávám i před sedmou.

Ne tak včera.

Probudila jsem se po šesté a nějak se mi nechtělo z postele. Otočila jsem se na druhý bok, že jako ještě chvíli budu ležet.

Probudilo mne příšerné zvonění na domovní zvonek a bouchání na dveře.

Připomínalo mi to: Otevřete, policieeeeeeeeeeee"...

Vystřelila jsem z pelechu a zařvala: moment" - navlíkla jsem si župan a bez rozmyšlení otevřela dveře. Za dveřmi byl soused odnaproti a dva chlapáci..

Dobré ráno paninko - my jdeme na tu výměnu vodoměrů a na odečet tepla.

SAKRA!!!

Musel na mne být pohle úděsný. Manžel ležel klíďo dál v posteli a já mumlala pořád dokola, že tohle se mi ještě nikdy nestalo.

Oba dva se mi smáli - no jasně, právě dneska jste si přispala, co?

Týden předem jsme měli ve schránce upozornění, že přijdou vyměnit vodoměry a budou v domě od sedmi hodin. Začínat budou od 12. poschodí.

Ještě večer jsem si cedulku dala na stůl, abych nezapomněla.

No, sice jsem nezapomněla, ale zaspala a utrhla si pěknou ostudu....