Kdysi, pár let nazpět tomu, jsem rybařila. Bylo to fantastické - ráno jsem vstávala ve 4 hodiny a uvařila si kávu, přelila jí do termosky, namazala pár housek ke svačince a vyrazila k vodě. Vybavená vším, co bych náhodou mohla potřebovat - hřeben, zrcátko, krém na opalování, spray proti komárům a jiné velice potřebné zbytečnosti. Pro ryby návnadu - tolik, že bych nakrmila všechny ryby třeba i v Máchově jezeře. Pro případ, že by se dalo do deště - pláštěnku a igelit na přikrytí prutů. Suma sumárum - ruksáček o váze asi 20 kg. K tomu sedačka a 3 pruty. Oblečení - po ránu je u řeky zima, takže nabalená jako cibule - postupně jak začalo vycházet sluníčko, odkládala jsem jednotlivé slupky.
Přišla jsem k řece, všechno pěkně vybalila, nahodila, sedla na stoličku a začala se kochat. To byly ty nejhezčí chvilky z celého dne - nad řekou opar, kolem ticho - jen práci zpívali jak o život, sem tam vyskočila rybka. Z oparu byla najednou mlha nad řekou a byla vidět voda - pruh mlhy a na druhém břehu jen věžička kostelíka. Člověka prostoupí klid a mír. Pak pomalu jde mlha nahoru, sluníčko svítí a začíná hřát. Že mi mezitím několikrát zabrala ryba - ach, co to je proti nádheře, kterou jsem viděla a cítila.
Teprve když tento krásný obraz zmizel, jsem začala rybařit - jenže rybky už byli naštvané, že jsem je nechtěla předtím a tak se sebrali a odpluli k někomu jinému.
Žádné komentáře:
Okomentovat