Teta-matčina sestra, která mně vychovávala, mi chtěla dopřát všechno, co si myslela, že je pro malou holčičku dobré. Tak jsem chodila na hodiny hry na klavír ke strejdovým spolužákům do Deylova ústavu - učil mně Gusta a taky Jaromír.
Taky jsem chodila na balet. To se mi moc líbilo. Měla jsem hezounké šatičky, růžové s puntíčky. Sukýnka byla nabíraná a kraťounká. K tomu patřily bílé punčocháčky. Dostala jsem růžovoučké "piškotky" a připadala jsem si jako veliká baletka. Bylo nás ve skupince asi 10 holčiček. Některé už toho uměly víc, ale já je rychle dohonila. Naučila jsem se uklánět a pak jsem doma nedělala nic jiného. Horší to bylo s chozením po špičkách. Někdo mi přinesl berli a já se jí držela a pěkně krůček po krůčku jsem se učila udržet rovnováhu a přejít ladně pokojík. Obdivovali mně všichni známí tety a strejdy. Bylo to moc príma.
Pak jsem účinkovala ve hře "Horníkova lucerna" - nevím jistě jestli se to takhle jmenovalo, v divadle na Fidlovačce. Tančila jsem s ostatními skřítka. Měla jsem nějaké tepláčky a na hlavě čepičku do špičky. Celé vystoupení spočívalo v tom, že jsme po špičkách přešly pódium a dělaly, že kopeme uhlí. Netrvalo to víc než 5 minut. Potom nakonec při děkovačce, nás děti, postavily všechny dozadu za herce.
Teta mně jednou přišla vyzvednout hned po výstupu a vzala mně na balkon a já se mohla dívat na zbytek představení a byla jsem překvapená, že jsem na jevišti předtím byla i já. Nějak jsem svým rozoumkem nepochopila, že jsem součástí souboru a hraji divadlo. Teprve po letech mi došlo, že jsem vystupovala na dost slavné scéně. A dneska se tím chlubím.
Žádné komentáře:
Okomentovat