Vím, že už se pomalu budeme chystat na další svátky, ale naše Aidinka poprvé neslavila Vánoce doma, což si zaslouží zdokumentovat.
Štědrý večer už několikátý rok slavíme u syna a naše bíglička zůstávala doma sama.
Hrozné pomyšlení, že? Však jsme ji také vždycky nadělili dárky předem, pak se jí dlouho omlouvali a slíbili, že se brzy vrátíme. Při odchodu jsme nechávali rozsvícený celý byt, aby se nebála a s těžkým srdcem odjeli.
Přiznávám, že jsem z takových Štědrovečeních sezení spěchala domů hned, jak to bylo trochu únosné.
Při návratu jsme už z přízemí slyšeli, jak naše zlatíčko štěká a když jsme otevřeli dveře, tak jsem vždycky prosila o odpuštění a brečela jsem.
NE!!! Pejsek nemá zůstávat sám doma.
Důvod byl ten, že mladí měli kočičku a tak Aidinka musela zůstat doma.
Letos poprvé jela s námi. Sice předcházela smutná událost - Šmoulinka odešla do kočičího nebíčka, ale Aidinka mohla na společnou večeři.
To bylo radosti - jako kdyby věděla, co se bude dít.
Prohlídla si celý byt a zajímal jí potom hlavně stromeček.
Byla moc hodná - při večeři, seděla pod stolem a přesouvala se od jednoho ke druhému, podle toho, kde cítila, že se nad ní někdo slituje a něco mu z talíře upadne. Ale nijak neotravovala.
Pak se rozdávaly dárky a dostala toho strašně moc.
A jak se večer prodlužoval, bylo vidět, že by ráda už měla klid. No, je zvyklá na své pohodlíčko - je to už dáma v letech.
Tak jsme jeli domů - bylo to krásné a bylo toho dost.
Aidinka vlezla do auta a ještě než jsme se rozjeli, tak usnula. Byla unavená, ale určitě šťastná.
A my také...
Žádné komentáře:
Okomentovat