Kdybych tušila, jaký si na sebe ušiji bič, tak bych si tento blog asi nezakládala.
Jenže to jsem celá já. Musím vyzkoušet všechno. Ono mi nestačí, že mám několik stránek, že jsem teď pečená vařená na facebooku, že si pro radost vyrábím obrázky...
Ne, já si ještě založím další stránku, aniž bych předem promyslela, co sem budu psát.
Přemýšlím většinou až po akci
No a pak mi takhle vypadávají oči z důlků, jak mocně přemýšlím a namáhám mozek, ten se zvětšuje a oči jsou na klávesnici. Stejně mne nic kloudného nenapadá...:-)
*************
Tak třeba - teď na mne přišla VELKÁ myšlenka.
Máme chatu na kopci a před 45 lety to byl "kopeček", který jsem vyběhla ani nevím jak. Byl maličký. Zajímavé na tom je to, že před 20 lety byl kopeček nějaký vyšší a teď po 45 letech je to kopec, který nejde zvládnout jedním dechem. Těch dechů musí být aspoň 3 někdy i 4.
Tento úkaz nepozoruji jen já, ale všichni, kteří tu mají domky.
Čím to asi je?
Nebo:
Na zahradě máme spoustu ovocných a jiných listnatých stromů. Před lety jsem uhrabala na podzim spadané listí během jednoho dne. Dneska hrabu listí každý den a to tak, že už skoro měsíc a pořád není shrabáno všechno.
No jo, no - stromečky byly maličké a lístečků to mělo pár. Dneska jsou to obři, neurodí se na nich nic, kromě toho listí.
Ale hlavně - všechno jsem - resp. jsme, dělali o víkendech a stačili jsme uklidit všechno. Dneska jsme v důchodu, pořád na chatě a uklizeno není a bude snad až příští rok...
A tímto jsem vyčerpala dnešní příděl písmenek.
Žádné komentáře:
Okomentovat